Bésame! - 3.Díl - The End

8. července 2011 v 19:17 | Shinara-chan -^-^- |  Kapitolovky
Název: Bésame!
Anime: Hetalia Axis Powers
Postavy:Anglie(Arthur), Amerika(Alfred), Španělsko(Antonio), Jižní Itálie(Romano/Lovino)
Pairing: Spamano
Autor: Shinara-chan
Warning: Shonen-ai
pozn. Na nápad z Alfredem mě navedla Shizu-chan, takže jí můžete poděkovat, happyend to mít nemělo. Je to jen shonen-sai, protože yaoi už se mi psát nechtělo. Ale kdybyste chtěli, můžu napsat další díl ,ve kterém to yaoi bude ^^


"Vydrž, Lovino, už jedu!" sliboval mu Antonio v duchu. Doufal, že se mu nic nestane. Jestli mu Arthur skřiví jediný vlásek, tak si ho pěkně podá!
Byly na místě. Poznal to podle zvuku narážející loďi. Asi se jim nepodařilo dobře zastavit.
Proplížil se mezi bednami a rozběhl se. Nevěděl kam, jen věděl že musí Romana najít co nejdříve.

Romano začínal propadat panice. Věděl moc dobře, co se Arthur chystá udělat, ale stále doufal, že se sem Antonio dostane. Že se sem dostane co nejdřív.
Zvuk otvírajích se dveří ho vyrušil z přemýšlení. Antonio!

"A-Alfrede?" Podivil se Angličan, když spatřil svého mladšího bratra, "co ty tady děláš?"
"Potkal jsem ho cestou sem, říkal, že hledá někoho pod tvým jménem, tak jsem ho vzal s sebou. Doufal jsem, že tě dokáže obměkčit." Přidal se Antonio do rozhovoru.
"To bych se spíš měl ptát já tebe! Říkal jsi že máš moc práce a proto na mě nemáš čas! Ale t-ty ... t-tady ... m-mezitím ..." Mezi vzlyky se ze sebe snažil vypravit souvislou větu, marně.
Arthur si okamžitě přestal všímat Itala, ležícího na zemi. Přiběhl k Alfredovi a pevně ho obejmul. Neměl vůbec tušení, že mu takhle chyběl!
"I am sorry, Alfred. Nebyl jsem dobrý bratr." V oku se mu zaleskla slza. Vyčítal si, co udělal, jenže nevěděl, co v této situaci dělat.
Když ho jeho mladší bratr přitiskl k sobě, začínal se cítit lépe. Tak tomuhle se říká bratrská láska!

Antonio okamžitě přiběhl k Romanovi a rozvázal mu ruce. Mladý Ital se mu radostně vrhl kolem krku.
"K-kde jsi byl tak dlouho, ty bastarde?!" Antonio se nad touto větou musel jen zasmát. Romano byl v pořádku a vůbec se nezměnil.
"Lo siento, Lovino, "zašeptal mu Španěl do ucha.
"Neříkej mi tak, ty bastarde!" vyštěkl Romano a pokusil se vyprostit z jeho sevření, ale Antonio se ho držel jako klíště.
Bylo roztomilé sledovat, jak ho oslovování zajímá více, než omluva.

"Bésame!" Kdysi mu Antonio řekl, že udělá cokoliv, když mu to Lovino poručí ve španělštině. Tehdy byl ještě malinký a nechtěl se učit cizím jazykům. Tehdy ho Antonio s námahou každý večer zvedával k oknu a ukazoval do západu slunce, vyprávěje pohádky a neskutečné příběhy. Polib mě! Každou noc mu to Antonio říkával, když ho ukládal ke spánku. Pusa na dobrou noc. Kdysi ty chvíle nenáviděl, pak Antonio odjel a když se vrátil nenavázal tam, kde přestal. Někdy se Lovinovi po tom zvyku stýskalo.

Antonio zalapal po dechu. Ale pak ... Pak se k němu sklonil a lehce se dotkl rty těch jeho. Motýlí polibek, tak nevinný a čistý, přesto pálil.

"Ty se červenáš," usmál se Antonio.

"A co mám asi tak dělat, ty blbečku," sykl Lovino.Překvapilo ho, že to Antonio udělal. Nečekal to. Ale nebylo to nepříjemné, jen toho bylo málo. Zatraceně málo na to, že na tu chvíli čekal tak dlouho.

"Řekni to znovu, Lovino." Romano se mu zkoumavě zadíval do tváře.

"Bésame!"řekl a Antonio ho znovu políbil. Jen lehce a nesměle, jakoby se bál.A pak znovu a znovu, za každou svou tichou výzvu dostal Románo další polibek. Po každém tichém bésame byly polibky hladovější a dravější. Zdálo se to být tak normální. Proč všechno, co po životě chtěl, našel právě v jeho polibcích?

"Di piú..." Jenže letmé doteky nestačily. Víc! A Antonio znovu poslechl. Proč? Proč ho poslouchal na slovo? Proč ho líbal, jakoby ho už nikdy neměl pustit? Proč až teď?

Antonio, jakoby vytušil jeho pochybnosti, přestal a opřel se o jeho rameno. "Lovi ..."

"Neříkej mi tak..." špitl Románo. Antonio přikývl. Ale Romano se zamračil, Antonio věděl, že nemá rád, když mu tak někdo říká. Přesto jeho jméno používal. Ale teď ...
Teď už by přece mělo být všechno jen dobré, ne?

"Půjdeme domů." Antonio ani nečekal na odpověd, popadl Itala do náruče a rozběhl se pryč. Směrem k moři.
Cestou si vyslechl několik nadávek a ušetřil pár ran. I přesto ho odmítal poustit. Už nikdy nikoho nenechá, aby mu šahal na jeho Lovina!

"Proč tak utíkáš?" Napadlo Romana.
"Jestli nestihneme další loď, nedostaneme se domů, " tím jeho hlasem to znělo vtipně. Ale Románo byl rád, jen hrál zlost. Byl rád, že se starý Antonio vrátil.
Všechno bude jako dřív...

THE END
_______________________________________________________________________________________

Pár vysvětlivek:
Bésame - Polibek (šp.)
Lo siento - Omlouvám se (šp.)
Di piú - Víc! (it.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FantasyGirl FantasyGirl | E-mail | Web | 9. července 2011 v 11:07 | Reagovat

Na to, že nie som ťažká yaoistka sa mi to naozaj veľmi páči! *_* To bolo také.. také aj romantické, keď od neho žiadal najprv bozky a potom niečo viac a pri tom sa mu ospravedlnil, to bola taká krásna časť :3

2 Tomiko Tomiko | E-mail | Web | 9. července 2011 v 13:05 | Reagovat

mne sa veľmi páči ako píšeš ^^ tento koniec je naj :-) ... a to ospravedlnenie plus tie bozky *_*

3 Kiruška Kiruška | Web | 10. července 2011 v 20:29 | Reagovat

Jaká to romantica...asi se rozbrečím....dobře jde se na uchylnější konec =D

4 Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← | Web | 10. července 2011 v 20:41 | Reagovat

Ahh~~ to bylo pěkný ♥w♥
jestli to nebude vadit, tak ten další díl si nepřečtu... i když je to yaoi, nemám ráda smutný a blbý konce... musím o nich pak pořád přemýšlet xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama